Znáte lva, no né? Kdo by neznal krále zvířat, majestátného, nebojácného velitele. My vám povíme příběh jednoho českého lva. Tento lev je odlitý z třpytivého bronzu, má chrabrý pohled a už strašně moc let hlídá jedno z nejkrásnějších v celé Praze – kouzelnou fontánu pod velkolepou budovou Národního muzea.
Říkají mu bronzový lvíček a jeho nejdůležitějším úkolem je hlídat fontánu a dnem i nocí chrlit z tlamy pramínky čisté, zpívající vody. Věděli jste ale, jak tento lvíček vlastně přišel na svět a jaké tajemné kouzlo dostal do vínku?
Všechno to začalo v roce 1890 v jedné tajuplné dílně, kde to vonělo ohněm a rozžhaveným kovem. Tady pracoval pan Václav Mašek, kovolijec, který uměl z tekutého bronzu vyčarovat hotové zázraky. Tenkrát k němu do dílny přišel slavný sochař Bohuslav Schnirch a přinesl mu nákres lví masky, aby ji odlil. Byla tak nádherná a vznešená, že se pan Mašek hned pustil do díla.
Když bronz chladl a lvíček dostával svou pevnou podobu, stalo se něco magického. Jak umělci do své práce vložili celé srdce, vdechli lvíčkovi tajné kouzlo. Dali mu do vínku neobyčejný dar: schopnost vnímat celý svět kolem sebe a slyšet i to nejtišší lidské šeptání.
Lvíček sice nemohl mluvit ani se hýbat, ale svýma bronzovýma ušima slyšel každé přání, každý dětský smích i tajemství, která si lidé před kašnou povídali.
Jak lvíček dostal své čestné místo
Když byl lvíček hotový, panovala zrovna kolem muzea velká sláva. Pan architekt Josef Schulz, který celou tu nádhernou budovu vymyslel, měl původně v plánu, že na místě dnešní fontány bude stát obrovská socha svatého Václava na koni.
Jenže moudří pánové dlouho přemýšleli, kroutili vousy a nakonec řekli:
„Kdepak, pan kníže Václav musí mít kolem sebe víc místa, posuneme ho kousek dál na náměstí!“
A tak se stalo, že místo sochy vyrostla na konci srpna překrásná kaskádová kašna a náš bronzový lvíček v ní dostal to nejčestnější místo na světě, aby mohl poslouchat příběhy z celé Prahy.
Kamarádi z pohádkové fontány
Lvíček na té hradbě z kamenů nebyl a není sám. Měl kolem sebe spoustu vznešených kamarádů, které z kamene vytesali šikovní sochaři Antonín Pavel Wagner a Čeněk Vosmík.
Královna Čechie: Sedí na trůnu přímo uprostřed a na všechno shlížela jako laskavá maminka.
Otec Labe a panenka Vltava: Pod ní odpočívá starý, moudrý otec Labe a vedle něj je mladá, nespoutaná dívka Vltava. Ti dva si pořád povídají o řekách a potůčcích a lvíček je rád poslouchá.
Morava a Slezsko: Hlídají fontánu z boků.
Tři sudičky: Opodál sedí tajuplné postavy – slečna Historie, která si pamatuje všechno, co se kdy stalo, slečna Literatura, která miluje, stejně jako my pohádky, a slečna Přírodní věda, která rozumí kytičkám a zvířátkům.
Lvíček a ostatní z party jsou moc pyšní i na to, z čeho je fontána postavená. Byla poskládaná ze žlutého mramoru, který vypadal jako kropenatý pstruh, a z červená žuly z dalekého ostrova Korsika. Když byla žula po letech unavená, vyměnili ji později za ještě pevnější skálu ze severní Skandinávie, aby lvíčkovi netáhlo na tlapky.
Velké podzemní dobrodružství
Lvíček žil spokojeně, chrlil vodu a poslouchal statisíce lidských příběhů. Jenže v 70. letech minulého století se pod muzeem začalo dít něco nevídaného. Ze země se ozývalo dunění, rány a skřípot. Pod fontánou se totiž rozhodl provrtat obrovský podzemní krtek – začalo se stavět pražské metro!
„Pozor, lvíčku, musíme tě schovat do bezpečí, abys nepřišel o svůj kouzelný sluch!“ zavolali lidé.
A tak celou fontánu, kamínek po kamínku, opatrně rozebrali jako obrovskou stavebnici z lega. Lvíček musel na chvíli zavřít oči a usnout v temné komůrce, kde sice nic neslyšel, ale trpělivě čekal. Trvalo to dlouho, ale v roce 1995 se konečně vrátil na své místo. A víte, co bylo nejlepší? Už od roku 1903 v jeho fontáně fungovalo krásné vodní kouzlo (zpětná cirkulace). Voda, kterou lvíček vychrlil, neubývala, ale tajnými trubkami tekla stále dokola jako na nekonečném kolotoči!
Trikolora pro statečného lva
Mezi lety 2015 a 2018 dostalo muzeum i s fontánou ten nejkrásnější nový kabát. Všechno se vyčistilo, vyleštilo a lvíček se mohl ve vodní hladině prohlížet jako v zrcadle.
A od té doby se každý večer, když zapadne sluníčko, děje hotový zázrak. Fontána se rozzáří nádhernými barvami – červenou, bílou a modrou. Lvíček tak spokojeně bdí nad Prahou, voda mu šumí do taktu a on dál bedlivě poslouchá všechno, co si lidé u fontány vyprávějí.
Až půjdete kolem Národního muzea, nezapomeňte na lvíčka zamávat a klidně mu pošeptejte nějaké své tajné přání. Narodil se totiž v dílně mistra kovolijce proto, aby vás slyšel, a když se podíváte opravdu pozorně, možná na vás z té své bronzové tlamy spiklenecky mrkne!
Otázky :
Víte kde je Národní muzeum, pod kterým je kašna? Je to Praha 1, Praha 2 nebo Nové Město?
Pamatujete si aspoň některé sochy, které jsou u kašny se lvíčkem?
Omalovánky :
Stáhni, vytiskni, vymaluj :
