To vám, milé děti, žil byl v pekle takovej čert. Samej chlup, samá noha, ocas a pracky umouněný od popela, vzhledem čertisko, jak se patří. Ale mameluk, nemotora a neumětel. Na co sáhl, to pokazil. Ostatní čerti si z něj dělali legraci a sám Lucifer, pán pekla, už si s ním nevěděl rady. Když přitápěl pod kotly s hříšníky, pořád mu oheň zhasínal; když přikládal do pece na pečení chleba nebo pečínky, do posledního všechno spálil. Nic mu nešlo, jednou tak, jindy onak, ale nikdy ne tak nějak správně a akorát.
Lucifer nad tím čertiskem s několika staršími čerty přemýšlel a dumal, kam ho dát, jakou práci by zastal. Moc nikdo dohromady nevěděl, protože všude už byl a všechno už pokazil nebo rozbil.
Jak si tak nalévali do hlavy rozumy, co s ním, napadlo jednoho ze starších čertů vystřelit ho vystřelovačkou. Vystřelovačka tenkrát, milé děti, sloužila k tomu, že kdo se omylem dostal do pekla a nepatřil tam – a ano, i takové případy se stávaly – toho čerti vystřelili vystřelovačkou do nebe a tam už si zbytek vyřídili sami. Jenže tahle vystřelovačka už dávno nefungovala z rozhodnutí Lucifera, které říkalo, že nikdo se do pekla nedostane náhodou, a když to není hříšník, musí si návrat stejně odpracovat. Ale už je po odpracování nestříleli až do nebe, nýbrž je v pytli hodili zpátky na zem a nechali osudu tam. Vystřelovačka byla tedy odstavená a vždycky k ní byl určen čert na hlídání.
Lucifer říká: „Tam nic nepokazí, šoupněte ho tam a ať na nic nesahá, jen sedí na svým čertovským zadku a prostě jen je.“
Vzali čertisko, posadili ho k vystřelovačce a řekli: „Tady hlídej, nikoho k tomu nepouštěj a prostě jen buď.“ Čert si teda sedl k vystřelovačce a byl. Po chvilce ho ale začala brnět noha, tak se rozhodl, že se projde a nohu tím prokrví. A co čert nechtěl: zakopl, zavrávoral a už padá na pojistnou ovládací páku vystřelovačky. Než se stačí rozkoukat, sviští si to z pekla plnou parou směr nebe. Ale protože páka, o kterou zavadil, se posunula jen z poloviny, letěl jen do půli cesty a už dřepí na obláčku a pluje si oblohou.
No, šlamastika to byla veliká, takovej ztracenej čert, to není jen tak. A on si pluje na obloze a prostě jen je, jak mu řekl Lucifer ještě v pekle.
No jo, jenže takovej mrak plnej vody, když se rozhodne vypršet, ten se neptá, jestli na něm pluje nějaký čert. Zrovna když byl mrak nad Třincem, nad železárnami, vypustil vodu i čerta. A to by nebyl náš čert, aby shodou náhod neprofrčel až do té největší železárenské výhně!
A při té vší smůle se ukázalo štěstí – tenhle čert tam chytil luft a začal tam pořádně přikládat. Od té doby jim to v železárnách pálí o sto šest. Čert pracuje s ohněm, jak má, a zbytek práce zastanou pracovití lidé, co díky tomu fajru vyrábějí věci ze železa a oceli.
A co Lucifer na to, že ztratil čerta? „Cože říkáš! Jak ztratil, kam ztratil?! Ukaž kouzelný sklo, ukaž mi ho v něm!“ A když viděl, že čert se v ocelářské výhni otáčí a umí pracovat a baví ho to, nechal ho tam být.