V Karlových Varech, ve čtvrti Rybáře, kousek od řeky Ohře a nedaleko koupaliště Rolava, stojí krásná červeno-šedá hasičská zbrojnice.

Každý, kdo šel kolem, obdivoval její veliká vrata, lesklá hasičská auta a budovu somotnou. Jen málokdo ale věděl, že hned vedle opravdové zbrojnice se ukrývá ještě jedna — tajná pohádková hasičská zbrojnice. To nevíte, že?

A právě tam bydlí malý pohádkový hasič Vojta.

Jedno letní odpoledne jel malý Péťa, co bydlí v činžáku na Sokolovské ulici na kole kolem zbrojnice. Sluníčko se třpytilo v oknech, všude vonělo léto.

Najednou si Péťa všiml něčeho zvláštního.

Ve zdi vedle velkých vrat se potichu otevřela malinká červená dvířka.

A z nich vykoukl kluk v maličké hasičské helmě.

Měl červené boty, opasek se stříbrnou přezkou a usmíval se od ucha k uchu.

„Ahoj!“ zavolal.

Péťa málem spadl z kola.

„Ty jsi opravdový hasič?“

Klouček se zasmál.

„Jsem malý hasič Vojta z pohádkové zbrojnice!“

Od té chvíle se z nich stali nejlepší kamarádi.

Společně chodili k Ohři krmit kachny, běhali kolem Rolavy, chodili na výlety do Staré Role, Dvorů, i do Drahovic a Péťa každý den poslouchal Vojtovy hasičské příběhy.

A právě jednoho takového odpoledne začalo nejdůležitější povídání ze všech.

Péťa a Vojta seděli na lavičce u řeky Ohře a pozoroval kachny, které pluly po vodě.

„Kdyby někde hořelo, já bych asi vůbec nevěděl, co dělat,“ povzdechl si vedle něj malý Péťa.

Vojta se usmál.

„Tak to tě dnes naučím nejdůležitější hasičské tajemství!“

Péťa vykulil oči.

„Opravdové tajemství?“

„To nejdůležitější na světě,“ přikývl Vojta.

A tak se oba vydali zpátky k pohádkové zbrojnici.

Když zazvoní hasičský zvoneček

Kluci vešli do pohádkové zbrojnice, dali si limonádu a borůvkové koláče.

Najednou se ozvalo:

CINK! CINK! CINK!

„Hasičský zvoneček!“ vyskočil Vojta.

„To znamená, že si musíme připomenout všechna důležitá pravidla, aby byly děti v bezpečí.“

Péťa si rychle nasadil malou papírovou helmu a pozorně poslouchal.

„Pamatuj,“ řekl Vojta, „když někde začne hořet a vidíš, že oheň nejde snadno uhasit, nikdy si nehraj na hrdinu.“

Co udělat při požáru:

zachovej klid,
rychle uteč do bezpečí,
zavolej hasiče na číslo 150 nebo 112,
varuj ostatní lidi voláním: „HOŘÍ!“
a vždy řekni dospělým.

„A když je oheň ještě maličký?“ zeptal se Péťa.

„Pak mohou dospělí zkusit odstranit věci, které by mohly začít hořet,“ vysvětlil Vojta. „Ale jen pokud je to bezpečné. Nikdo nesmí riskovat.“

„Takže nejdůležitější je být v bezpečí?“

„Přesně tak,“ přikývl Vojta.

Kouř je nebezpečnější než drak

„Víš, Péťo,“ začal vážně, „při požáru není nejnebezpečnější jen oheň. Často je ještě horší kouř.“

„Proč?“ zeptal se Péťa.

„Protože se v něm špatně dýchá a člověk v něm může ztratit cestu. Proto si musíš pamatovat první pravidlo.“

Vojta zvedl prst.

Když vidíš kouř nebo cítíš divný zápach:

hned zavolej dospělého,
zjisti odkud kouř přichází, ale nepřibližuj se,
rychle odejdi nejbezpečnější cestou pryč,
z bezpečí zavolej hasiče na 150 nebo 112,
a varuj ostatní voláním: „HOŘÍ!“

„Když jdeš zakouřenou místností,“ pokračoval Vojta, „drž se co nejníž u země. Tam je méně kouře a lépe se dýchá.“

Ukázal Péťovi mokrý ručníček.

„A nos i pusu si můžeš zakrýt mokrým hadříkem nebo ručníkem, pokud to jde.“

„A kam bych se schoval?“ ptal se Péťa.

„Děti se někdy schovají pod postel, do skříně nebo za závěs,“ vysvětlil Vojta. „Jenže hasiči je pak těžko najdou.“

Péťa rychle zavrtěl hlavou.

„Tak to nikdy neudělám!“

Co dělat, když začne hořet doma

Vojta otevřel velkou knihu s obrázky.

„Představ si, že doma ucítíš kouř nebo uslyšíš alarm.“

Péťa přikývl.

„Co uděláš?“

Péťa chvíli přemýšlel.

„Poběžím ven?“

„Správně!“ usmál se Vojta.

Pak mu ukázal další obrázek.

Správný hasičský plán:

Nezastavuj se pro hračky.
Nevracej se pro nic, ani pro plyšáka.
Odejdi rychle ven.
Zavři za sebou dveře.
Volej: „HOŘÍ!“ aby ostatní věděli.
Zavolej hasiče na číslo 150 nebo 112 ůpokud to umíš a máš telefon.

„A když jsou některé dveře horké?“ zeptal se Péťa.

„Pak je nikdy neotvírej!“ řekl rychle Vojta. „Za nimi může být oheň.“

„Co tedy udělám?“

„Utěsni dveře třeba mokrým ručníkem a uteč jinou cestou.“

„A co když budu sám?“ zeptal se Péťa tiše.

„Pak běž k sousedům nebo ven mezi lidi a volej o pomoc,“ řekl Vojta.

Hasičské číslo, které musí znát každé dítě

Vojta vzal křídu a napsal na tabuli obrovské číslo:

150

„To je číslo na hasiče,“ řekl slavnostně.

„A co mám říct, když budu volat hasičům?“

„Klidně a pomalu:“

kde hoří,
co hoří,
a jak se jmenuješ.

Péťa si číslo několikrát zopakoval.

„Jedna-pět-nula! To si zapamatuju!“

Co nikdy nesmíš dělat

Venku se mezitím stmívalo a nad Rolavou se rozsvítila světla.

Vojta zvážněl.

„A teď to nejdůležitější.“

Posadil Péťu na lavičku.

Při požáru se NESMÍ:

schovávat,
vracet se zpátky do domu,
hrát si na hrdinu,
hasit velký oheň bez dospělých,
používat výtah,
otevírat dveře, které jsou horké.

„Proč ne výtah?“

„Protože by se mohl zastavit,“ vysvětlil Vojta.

Péťa polkl.

„Tak půjdu vždycky po schodech.“

„Přesně tak.“

Když nemůžeš ven

„A co když nemůžu utéct?“ zeptal se Péťa.

Vojta přikývl.

„Pak musíš zůstat v místnosti, kde nehoří.“

Co dělat, když nemůžeš projít:

rychle zavři dveře,
utěsni škvíry dekou nebo ručníkem,
běž k oknu,
volej: „HOŘÍ!“
mávej ručníkem, dekou nebo prostěradlem.

„Aby tě hasiči rychle našli,“ vysvětlil Vojta.

„Ale nikdy se nesnaž proběhnout ohněm.“

Když kouř zaplní místnost

Najednou Vojta pustil z malé mašinky trochu kouře.

Péťa hned zakašlal.

„Vidíš?“ řekl Vojta. „Kouř ti znemožňuje dýchání a stoupá nahoru. Proto se při požáru pohybujeme co nejníž při zemi.“

A oba si klekli.

„Takhle se lépe dýchá.“

Péťa se rozesmál.

„Vypadáme jako dva hasiči-krabi!“

„A když přes kouř špatně vidíš,“ dodal Vojta, „drž se rukou zdi nebo nábytku, aby ses neztratil.“

Když začne hořet oblečení

Cestou ven ze zbrojnice se Péťa zeptal:

„A co když někomu začne hořet tričko?“

Vojta se zastavil a důležitě řekl:

ZASTAV SE – LEHNI SI – KUTÁLEJ SE!

ZASTAV SE — neběhej, jinak by se oheň zvětšil.
LEHNI SI — lehni si na zem a zakryj si obličej.
KUTÁLEJ SE — kutálej se jako sud, dokud oheň nezhasne.

„A můžeme člověka polít vodou?“

„Ne, pokud je oheň už velký“ zavrtěl hlavou Vojta. „Lepší je přehodit přes člověka deku nebo kabát a pomoci mu kutálet se“

Když začne hořet v lese

Další den šli oba kolem Ohře a koukali do dáli směrem na les.

„V lese je oheň obzvlášť nebezpečný,“ řekl Vojta. „Šíří se rychleji než bys čekal.“

„Takže se nesmím nikde schovávat?“

„Přesně tak. Musíš rychle utéct pryč a zavolat hasiče na 150 nebo 112 nebo dospěláky.“

Péťa si tehdy uvědomil ještě jednu důležitou věc.

„Kdybych někdy omylem způsobil požár, taky musím hned zavolat hasiče, viď?“

„Ano,“ přikývl Vojta. „Nikdy se nesmíš bát zavolat pomoc. Čím dřív hasiči přijedou, tím více lidí i domů mohou zachránit.“

Péťa se usmál.

„Vojto… už vím, že nejdůležitější je zachránit sebe a ostatní lidi.“

Vojta pyšně přikývl.

„Přesně tak. Opravdový hrdina není ten, kdo běží do ohně. Opravdový hrdina ví, jak zůstat v bezpečí a zavolat profesionální pomoc.“

Hasičská přísaha malých hrdinů

Když slunce zapadalo nad Rolavou, postavili se oba před zbrojnici.

A společně řekli:

„Když uvidím oheň nebo kouř,
rychle uteču do bezpečí,
zavolám dospělého,
schovávat se nikdy nebudu,
a číslo 150 si budu pamatovat navždy.“

A od té doby už Péťa věděl, že i malé děti mohou být statečné — když vědí, co dělat.

A malý hasič Vojta dál učil všechny děti z Rybářů, od Ohře až po Rolavu, jak být v bezpečí.

nezapomeňte si stáhnout, vytisknout a vybarvit obrázky :