Riegráček už dávno věděl, že v Riegrových sadech není nikdy nuda.
Každé ráno obešel celý park. Pozdravil veverky, spočítal psy, zkontroloval, jestli mají stromy dost listí, a občas někomu neviditelně polechtal nos.
Jednoho dne ale zahlédl něco, co tam ještě nikdy nebylo.
Na novém dětském hřišti stála obrovská červená dračí prolézačka.
Měla dlouhý ocas, šplhací síť místo křídel, lesklé oči a otevřenou tlamu, do které děti s radostí lezly.
„To je ale zvláštní drak,“ zamumlal Riegráček. „Celý den se nechává šplhat po zádech a vůbec se nezlobí.“
Opatrně se přiblížil.
„Dobrý den… jste opravdový drak?“
Prolézačka se ani nepohnula.
Riegráček obešel dračí ocas.
Pak vylezl až na jeho hlavu.
A právě když se chtěl sklouznout dolů…
„Au!“
Ozvalo se pod ním.
Riegráček leknutím málem spadl.
„Promiňte!“ vykřikl.
Drak pomalu otevřel jedno oko.
„To nic. Jen mě trochu zašimralo.“
Riegráček vytřeštil oči.
„Ty… TY MLUVÍŠ?“
„Jistě,“ zívl drak. „Jen přes den předstírám, že jsem obyčejná prolézačka. Kdyby lidé věděli, že umím mluvit, neměl bych ani chvilku klid.“
Riegráček se rozesmál.
„Takže jsi celý den drak a celou noc prolézačka?“
„Naopak,“ usmál se drak. „Přes den prolézačka, v noci opravdový drak.“
Jednoho večera, když se park pomalu ukládal ke spánku a nad Prahou se rozsvítila první světla, drak zašeptal:
„Riegráčku… chtěl bys vidět Prahu z výšky?“
„To bych moc chtěl!“
Drak natáhl křídla.
Byla mnohem větší, než se zdála.
Riegráček mu vyskočil na hřbet.
„Drž se!“
A už letěli.
Přeletěli vinohradské střechy.
Mávali na Žižkovskou televizní věž, kde Riegráček pozdravil známá mimina.
Minuli Národní muzeum.
A za chvíli už pod nimi tekla široká Vltava.
Uprostřed řeky se táhl nejkrásnější most, jaký kdy Riegráček viděl.
„To je Karlův most,“ řekl drak.
„Postavit ho nechal král Karel IV. už před více než 650 lety. Spojuje Staré Město s Malou Stranou a dodnes po něm každý den přejdou tisíce lidí.“
Riegráček vykulil oči.
„To je tedy pořádný most!“
Přistáli úplně tiše na jedné z mostních věží.
Nikdo je neviděl.
Jen kamenné sochy svatých se na ně tiše usmívaly.
„Kolik jich tu vlastně je?“ zeptal se Riegráček.
Drak se rozhlédl.
„Dnes jich na mostě najdeš třicet. Většina z nich vznikla před stovkami let a každá vypráví svůj vlastní příběh.“
Riegráček chvíli mlčky seděl.
Pod nimi šplouchala Vltava.
Lodě pomalu pluly pod mostem.
Praha se třpytila jako pohádkové město.
„Víš co?“ řekl po chvíli.
„Já mám stejně nejradši svoje Riegrovy sady.“
Drak se usmál.
„Já taky. Ale občas je krásné podívat se, co všechno je za nimi.“
Od té doby se prý každou úplňkovou noc vydávají spolu na malý výlet nad Prahu.
A když budete večer stát na Karlově mostě a ucítíte lehký závan větru, možná to nebude vítr vůbec.
Možná vám právě nad hlavou tiše prolétl Riegráček se svým dračím kamarádem.
Otázky pro děti
🐉 Jak se jmenuje park, ve kterém Riegráček potkal draka?
🌉 Kdo nechal postavit Karlův most?
🗿 Kolik soch dnes najdete na Karlově mostě?