Jednoho krásného rána seděl Riegráček na své oblíbené lavičce v Riegrových sadech a pozoroval, jak se nad Prahou probouzí slunce. Střechy domů se leskly jako červené kostky stavebnice a věže kostelů trčely do nebe jako špičky obřích tužek.
„To je ale krása,“ povzdechl si. „Jenže odtud nevidím úplně všechno.“
Vtom nad jeho hlavou zakroužila stará straka.
„Jestli chceš vidět celou Prahu, musíš výš,“ zakrákala.
„Výš? A kam?“
Straka natáhla křídlo směrem k vysoké věži, která se tyčila nad Žižkovem.
„Tam.“
Riegráček vykulil své knoflíkové oči.
„To snad není věž. To je komín pro obry!“
Cesta na Žižkov
Protože byl neviditelný, nemusel se bát lidí. Přeskákal přes vinohradské ulice, prošel kolem kostela Nejsvětějšího Srdce Páně na náměstí Jiřího z Poděbrad, zamával holubům a za chvíli už stál pod nejvyšší stavbou široko daleko.
Zaklonil hlavu.
Zaklonil ještě víc.
A pak si lehl na záda.
„Tohle nemohl postavit člověk. Tohle určitě stavěli obři.“
Podivná mimina
Najednou se něco pohnulo.
Po stěně věže lezlo černé miminko.
Pak druhé.
Pak třetí.
Riegráček se schoval za květináč.
„A vy jste kdo? Opravdová mimina?“
Nejbližší z nich zavrtělo hlavou.
„Nejsme opravdová. Jsme sochy. Vytvořil nás známý český výtvarník David Černý. Nejdřív jsme tu byli jen na krátkou návštěvu, ale lidem se zalíbili tolik, že jsme na věži zůstali natrvalo.“
„Takže vy jste vlastně nejznámější lezoucí mimina v celé republice!“
„To ano,“ zasmálo se miminko. „A také jediná, která nikdy nespadnou.“
„A proč lezete pořád nahoru?“
„Protože někdo musí hlídat, aby se věž nenaklonila.“
Riegráček obešel věž dokola snad desetkrát.
„Poslyšte,“ zavolal na jedno z černých mimin, které právě lezlo po stěně hlavou dolů. „Proč je ta věž vlastně tak vysoká? Nestačila by poloviční? Mně z ní jde závrať už od druhého patra.“
Miminko se usmálo.
„Kdepak. Tahle věž byla postavená hlavně proto, aby z ní lidé mohli vysílat televizní a rozhlasový signál po celé Praze. Dokončili ji v roce 1992 a měří úctyhodných 216 metrů. Kdyby byla menší, nedohlédla by tak daleko.“
„Dvě stě šestnáct metrů?“ hvízdl Riegráček. „To bych šplhal až do Vánoc!“
Tajemství věže
Mimina Riegráčkovi prozradila veliké tajemství.
Každou noc vyšplhají až na vrchol věže a zkontrolují, jestli jsou všechny pražské hvězdy na správném místě.
Kdyby některá spadla, jemně ji vrátí zpátky na oblohu.
„To proto je nad Prahou tolik krásných večerů,“ zašeptal Riegráček.
Nejkrásnější výhled
Mimina vzala Riegráčka až nahoru.
Praha pod nimi vypadala jako pohádková mapa.
Viděl Pražský hrad.
Karlův most.
Petřín.
Riegrovy sady.
A dokonce i svůj keř, kde kdysi ožil.
„Tak přece jen je celý svět trochu větší než jeden park,“ usmál se.
Od té doby chodí Riegráček občas na Žižkovskou věž za svými kamarády.
A když někdy večer stojíte pod věží a zdá se vám, že jedno z černých miminek na okamžik zamávalo…
…možná vedle něj právě stojí neviditelný medvídek Riegráček.
🌟 A teď zkus kvíz!
🏙️ Jak se jmenuje věž, na kterou Riegráček vylezl?
A) Petřínská rozhledna
B) Žižkovská televizní věž
C) Prašná brána
📏 Jak je věž vysoká?
A) 80 metrů
B) 216 metrů
C) 450 metrů
👶 Kdo vytvořil lezoucí mimina?
A) Josef Lada
B) David Černý
C) Karel IV.