Byl jednou jeden park, a ten se jmenoval Grébovka. Nebo také Havlíčkovy sady, to podle toho, z které strany k němu člověk přicházel. Rostly tam staré, moudré stromy, na stráni voněla réva a po pěšinkách se procházeli lidé z celé Prahy.
A právě v té Grébovce, ve staré lípě kousek u Grotty, což je taková umělá jeskyně, bydlela jedna žluna zelená. Jmenovala se Cecilka. Cecilka byla paní ptáková a to náramně parádní. Nosila olivově zelený kabátek, pod krkem měla světlou vestičku a na hlavě se jí pyšně červenala čepička, jako by zrovna letěla na bál. Cecilka se v Grébovce starala a stará o počty mravenců, je to vrchní šéfová regulace mravenčí populace.
Každé ráno, sotva sluníčko vykouklo nad vršovické domy, slétali se k Cecilčině lípě ostatní ptáci z parku na ranní poradu. Přilétaly křičící sojky, které nosily novinky z horních vinohradských zahrad, přihopsali černí kosi se žlutými zobáky a občas dorazil i starý moudrý holub hřivnáč.
„Cecilko,“ volaly sojky jedna přes druhou, „dole u pavilonu se mravenci zase divoce rozmnožili! Už tam drolí pískovou cestičku!“
Kosové souhlasně pokyvovali hlavami: „Ano, ano, pod maceškami už vyhrabali hotové tunely. Jestli s tím nic neuděláš, pan zahradník se zblázní a stromy nebudou mít pevnou půdu pod nohama.“
Cecilka všechny sousedy klidně vyslechla, udělala ve vzduchu tři elegantní vlnovky, zvesela se zasmála svými typickým: „Ky-ky-ky-ky-ky!“ a hopla dolů na trávník. Věděla přesně, co má dělat.
Byla to rychlá a tichá práce. Cecilka skákala po krátce střiženém trávníku jako zelený míček a udržovala v Grébovce spravedlivou rovnováhu. Chránila kořeny starých stromů i pracně vysázené květiny před tím, aby je mravenčí podzemní stavby poškodily.
Jednoho odpoledne, zrovna když Cecilka obcházela viniční terasy, narazila na něco nevídaného. Na plochém kameni pod keřem révy seděl mravenec. Nebyl ale obyčejný. Celé tělo se mu lesklo, jako by ho někdo odlil z ryzího zlata.
Tento zlatý mravenec byl neuvěřitelně pyšný a egoistický. Když Cecilka dorazila blíž, ani se nepohnul, jen si opovržlivě očistil tykadlo. Myslel si totiž, že je tím nejdůležitějším tvorem na celé planetě.
Cecilka se zastavila, naklonila hlavu na stranu a chvíli toho třpytivého chvástala pozorovala. Zlatý mravenec se hned začal předvádět. Natřásal se na kameni a dával celému světu najevo, že bez něj by se celá Grébovka propadla do země. Věřil, že slunce svítí jen proto, aby obdivovalo jeho zlatý zadeček, a že všichni ostatní ptáci i lidé jsou tu jen jako jeho publikum. Cecilka nehnutě poslouchala ty jeho namyšlené příběhy o tom, jak ovládne celý park a jak jsou všichni ostatní tvorové proti němu bezvýznamní.
Zlatý mravenec se tak moc opájel vlastní důležitostí, že si vůbec nevšiml, jak se k němu pomalu sklání dlouhý špičatý zobák. Cecilka nakonec jen tiše uchechtla, bleskově vystrčila svůj dlouhý, lepkavý jazyk s háčky a pyšného zlatého mravence jednoduše sezobla. Žádná velká sláva mu nepomohla – pro žlunu to bylo zkrátka jen jedno malé sousto k svačině.
Když nastal večer a nad Grébovkou se rozsvítily pouliční lampy, sedla si Cecilka unaveně na větev své lípy. Urovnala si zelené peří, narovnala červenou čepičku a podívala se dolů na klidný park. Všechny cestičky byly pevné, růže stály rovně a mravenci, kterých zůstalo tak akorát přiměřeně, už způsobně spali ve svých podzemních komůrkách.
„Tak je to správné, tak je to v pořádku,“ uchechtla se potichu Cecilka, schovala zobák pod křídlo a v celém pražském parku byl najednou spokojený mír.
Otázky :
Víte, jaké barvy má žluna zelená?
Víte milé děti jaké dvě jména má park, v kterém Cecilka bydlela a bydlí?
Víte, co je Grotta a už jste tam byli?
Víte, čím se nejčastěji živí žluny?
Jestlipak víte, že existuje ptáček velmi podobného jména a to žluva?
Omalovánky :
🖨️ Uložit a vytisknout obrázek v .pdf